Po dvanácti měsících každodenního používání vypadá koupelna úplně jinak než v den, kdy jsme ji dokončili. Některé věci drží jako nové, jiné bych dnes řešil úplně jinak. Probral jsem archiv fotek ze začátku i z konce roku a porovnal je bod po bodu. Nejde o žádné teoretické rady z katalogu, ale o konkrétní zkušenost z jedné malé koupelny o rozměrech 4,5 metru čtverečního, kterou používají dva dospělí a jedno dítě.

Největší rozdíl je vidět na spárách. Původně jsem chtěl tmavou spárovací hmotu, protože působí elegantně a maskuje nečistoty. Po roce musím říct, že to funguje jen částečně. Tmavé spáry sice nezežloutnou od vodního kamene, ale zato na nich je vidět každá mastná skvrna od mýdla a každý zbytek zubní pasty. Světlé spáry vypadají čistěji, dokud je člověk pravidelně nezačne drhnout. Pokud stojíte před stejným rozhodnutím, doporučuji projít si srovnání na téma spárovací hmoty tmavá nebo světlá, kde najdete fotky obou variant po delší době. Mně to ušetřilo dost peněz i nervů.

Co se osvědčilo: velkoformátová dlažba 60 na 60 centimetrů místo mozaiky. Méně spár znamená méně místa, kde se drží špína, a úklid je hotový za pět minut. Dále závěsný nábytek místo skříňky na nožičkách, protože pod ním lze snadno přejet mopem. Naopak neosvědčila se bílá plastová vanička se silikonovým těsněním, které po půl roce zčernalo a muselo se celé vyříznout. Stejně tak skleněná zástěna bez povrchové úpravy proti vodnímu kameni je po roce plná map, které nejdou dolů běžným prostředkem.

Do budoucna bych volil matné obklady místo lesklých, protože na lesku je vidět každý otisk prstu. Světlé spáry bych nechal, ale s impregnací, kterou je potřeba obnovovat každé tři měsíce. A hlavně bych si předem rozmyslel umístění zrcadla a osvětlení, protože špatně nasvícené spáry vypadají špinavě, i když jsou čisté. Fotky ze začátku mi dnes připadají skoro jako jiná koupelna, ale právě proto mají smysl.