Výběr dlažby do koupelny nekončí u barev a vzorů. Zásadní roli hraje sklon podlahy a protiskluznost, která je v mokrém prostředí otázkou bezpečnosti, ne estetiky. Předpokladem je, že podlaha má spád ke vpusti alespoň jedno procento, u sprchových koutů se doporučuje dvě procenta. Pokud je sklon menší, voda se rozlévá a hrozí přetečení do okolních místností. U starších bytů se často setkáme s nerovnoměrným spádem, který je potřeba vyrovnat samonivelační stěrkou ještě před pokládkou.

Bezpečnostní normy vycházejí z německé směrnice DIN 51097 a označují se písmeny A, B, C pro bosé zóny, tedy sprchy a bazény. Pro koupelnové podlahy mimo sprchu platí třídy R podle DIN 51130, kde R9 znamená nejmenší tření a R13 největší. Na šikmé ploše se požadavek zvyšuje, protože voda stéká rychleji a bosá noha ztrácí kontakt. Praktický návod, jak význam čísel protiskluznosti dlažby správně číst na obalu, pomůže předejít zbytečným chybám při nákupu.

Samotná dlažba však nestačí. Spáry a povrchová úprava ovlivňují výslednou protiskluznost stejně jako samotný materiál. Matné a strukturované dlaždice drží lépe než lesklé, které se v mokrém stavu chovají jako led. Při pokládce je nutné dodržet šířku spár alespoň tři milimetry, protože příliš úzké spáry zvyšují riziko uklouznutí. Chemické ošetření přípravky na bázi kyselin dokáže protiskluznost dočasně zvýšit, ale po několika měsících se účinek vytrácí a je potřeba ho opakovat.

Před koupí se vyplatí ověřit, zda dlažba odpovídá kombinaci sklonu a provozu. V rodinném domě s malými dětmi nebo seniory volte třídu R11 a vyšší, do komerčních prostor s častým výskytem vody pak R12. Certifikát výrobce by měl uvádět jak třídu R, tak i třídu A, B, C, pokud jde o dlažbu do sprch. Investice do kvalitnější a protiskluznější dlažby se vrátí v podobě menšího počtu úrazů a delší životnosti podlahy.