Podkroví má své kouzlo, ale také nevýhody, které se na první pohled nezdají. Šikmé stěny, okna v nízké výšce a často jen jeden otevřený prostor bez přirozených předělů. Když potřebujete skloubit ložnici s pracovnou, nestačí jen postel a stůl. Musíte vyřešit, kde končí odpočinek a začíná soustředění. A právě tady vzniká největší výzva: oddělení dvou funkcí v jedné místnosti tak, aby se navzájem nerušily. Nejde jen o estetiku, ale hlavně o to, aby se vám v podkroví dobře spalo i pracovalo.

Základem je rozdělit prostor podle výšky stropu a světla. Pracovní kout patří tam, kde je nejvíc denního světla a kde se dá sedět vzpřímeně. Spací zóna naopak vyhledává klidnější, tmavší a nižší část. Pokud to dispozice dovolí, postavte mezi ně nízkou knihovnu nebo regál, který funguje jako přirozená bariéra. Někdy stačí i paraván nebo posuvná zástěna. Ti, kdo chtějí jít dál, mohou využít praktické rady, jak oddělení dvou funkcí v jedné místnosti vyřešit stavebně i designově. Důležité je, aby bariéra nebyla příliš masivní, jinak si podkroví vezme světlo i vzduch.

Barvy a materiály hrají v podkroví větší roli než v běžném bytě. Světlé odstíny na šikminách opticky zvednou strop, tmavší tóny naopak pomohou zónovat. Do pracovní části se hodí neutrální šedá, bílá nebo světlý dub. Spací kout může mít teplejší tóny, třeba béžovou, olivovou nebo jemnou terakotu. Podlaha by měla být v obou zónách stejná, aby prostor nepůsobil roztříštěně. Koberec nebo běhoun u postele pak přirozeně oddělí měkkou část od té pracovní.

Nezapomeňte na zvuk a světlo. Pracovní zóna potřebuje bodové osvětlení s možností směrování, spací část naopak tlumené, teplé světlo bez modré složky. Zvuk se v podkroví šíří jinak než v klasickém bytě, proto se vyplatí měkké textilie, závěsy a čalouněný nábytek. Pokud je to možné, umístěte pracovní stůl dál od postele, ideálně ke stěně, ne doprostřed místnosti. Čím méně se obě funkce překrývají, tím lépe se vám bude v podkroví žít i pracovat.